Proč přispívám na výzkum psychedelik?

Můj otec trpěl mnoho let těžkými chronickými depresemi, na které běžná léčba nezabírala. Věřím, že psychedelická terapie mu mohla dát šanci znovu žít.
Proto z každé objednávky věnuji 5 Kč Nadačnímu fondu pro výzkum psychedelik, aby tato nadějná léčba byla jednou dostupná všem, kdo ji potřebují.
Děkuji, že jste součástí. ❤️

Já a můj taťka. Dvůr, kde jsme

trávili dětství.

Proč podporuji výzkum psychedelik?

Můj otec, který už bohužel není mezi námi, trpěl mnoho let vážnými chronickými depresemi. Troufám si říct, že kdo si tímto závažným onemocněním sám neprošel, nedokáže si představit, jaké utrpení to je. Já také ne – jen jsem ho mohl sledovat zvenčí. A věřte, že to byl pohled, který člověka poznamená na celý život.

Deprese není lenost. Není to „slabá vůle“. V těžké depresi člověk nezvládne ráno vstát z postele, natož se postarat o základní hygienu. Všechno, co ho kdy naplňovalo – rodina, práce, koníčky – se stane bezvýznamným. Život ztratí smysl. Hlava běží na autopilota plného negativních myšlenek a výčitek, které se opakují dnem i nocí. Jako by na hrudi ležel obrovský kámen, který dusí a svírá. Takové pocity mi otec často popisoval.

Paradoxem je, že po fyzické stránce může být člověk v pořádku – tělo funguje, ale hlava nedovolí žít. A když trpí duše, může to být horší než fyzické zranění.

Boj s depresí

Během let upadl můj otec do depresí opakovaně. Na běžná antidepresiva bohužel nereagoval. Jediné, co mu vždy pomohlo, byla elektrošoková terapie. Po uspání mu lékaři připevnili elektrody na hlavu a aplikovali elektrické impulzy. Obvykle stačily 2–3 sezení a otec popisoval, že jako zázrakem „na depresi zapomněl“.
Jenže tato metoda má i temnou stránku – může způsobit nezvratné vedlejší účinky, jako jsou výpadky paměti, dezorientace a zhoršení kognitivních funkcí. A přesně to se stalo při jeho posledních sezeních.

Když si uvědomil, že si přestává pamatovat běžné věci a ztrácí orientaci, rozhodl se už v léčbě nepokračovat. Ocitl se tak v pasti – rezistentní na antidepresiva, ale se ztrátou důvěry v jedinou metodu, která mu dosud pomáhala.

Naděje v psychedelické terapii

Věda dnes ví, že psychedelická terapie může v mozku navodit podobný „reset“ nervových spojení, jaký způsobí elektrošoky – ale bez jejich nebezpečných vedlejších účinků. Lidé po terapeutických sezeních například s psilocybinem často říkají, že vidí svůj život a nemoc z nového úhlu, a tento efekt přetrvává týdny až měsíce.

Když jsem zjistil, že Národní ústav duševního zdraví provádí klinickou studii psychedelik u lidí rezistentních na léčbu, okamžitě jsme otce přihlásili. Bohužel, kvůli jeho vyššímu věku ho do programu nepřijali – hledali mladší pacienty s nižším rizikem zdravotních komplikací.

I tak věřím, že tato terapie mohla být pro mého otce nadějí.

Poslední roky

Bez účinné léčby z otce nemoc postupně udělala člověka bez zájmu o svět. Většinu času prospal, příjem jídla i tekutin klesal, tělo chřadlo… až jednoho dne vydechl naposledy.

Prázdnota, kterou po sobě zanechal, a vědomí, že už nikdy neuvidí vyrůstat svá vnoučata, mě zasáhly hluboko. Proto jsem se rozhodl podpořit výzkum psychedelik – aby se tato léčba stala dostupnou pro lidi, kteří ji opravdu potřebují. Aby měli šanci vrátit se do života, prožívat ho naplno a být tu pro své blízké.